Fotky pro zasvěcené.

Již při sledování dílu věnovanému této restauraci mi bylo jasné, že sem zajdu. Poloha blízká krčskému lesíku častému místu vycházek naší rodiny má na návštěvě lví podíl. Co jsem ovšem netušil, byl fakt, že žena zavelí k cestě do lesíka již tuto neděli. Počasí nám přálo, malí lidé, kteří se nám pohybují po bytě pobíhali celé dopoledne po hřištích umístěných v lesíku. A bylo jasné, že za chvíli se usměvavé tvářičky změní v hladové šelmy. Volba byla jasná… Na rozdíl od všedního dne v Harmony přes víkend otevírají až od 12:00. Na neznalost toto faktu jsme doplatili asi 25 minutovým čekáním. Pravda je že fronta se poměrně rozrostla, ale parta v kalhotách soudruha Montěrenka z nedaleké stavby tvořila většinu z čekajících hladovců.

Cca pět minut před polednem přišla obsluhující paní. Otevřela dveře a prohlásila:“Chlapi pomalu já se vás bojím…“. Rukodělná část čekajících se zasmála a objednala, již ve dveřích 15kousků a odebrala se ke stolu. My jsme se také usadili a můj optimizmus byl zchlazen upozorněním, že v tuto hodinu nedělají jídlo ze stálého jídelního lístku. Nutno dodat, že nebyl k dispozici jinde než ve vitrínce před vchodem. Na stůl jsme dostali polední jídelní lístek. Na výběr byla polévka – 2 druhy, hlavní jídlo cca 8 různých, 1x bezmasé – nebyl to smažák:-).

Objednali jsme si francouzkou cibulačku, svíčkovou, moravského vrabce a biftek s přelivem ze zeleného pepře. Polévka byla prostě super. Knedlíky domácí nekupované velmi v pohodě. Svíčková byla taktéž velmi chutná, šlehačka pod brusinkami nepocházela z plechového zázraku. Zelí u vrabce bylo normálně dobré kysané zelí, a maso u vrabce se rozpadalo a nebyl to jen špek. Co se týká bifteku tak maso opět kvalitní, pepřový přeliv zcela excelentní. Prostředí je zhruba takové jaké bylo vidět v TV. Co by někoho mohlo zajímat je úroveň WC. Toalety nedávno zjevně prošli rekonstrukcí, vymydlené a voňavé – alespoň pánské, manželka dámské toalety nijak nekomentovala, tudíž předpokládám stejné vlastnosti.

Vzhledem k povaze restaurace nutno podotknout, že hezky ošetřený Gambrinus se k nabízeným pokrmům hodí převelice. Dá se říci, že pokud máte hlad a cestu kolem, rozhodně není chybou se tam stavit. Pozor si musíte dát jen na poměrně časté Country akce ve večerních hodinách – ale to je spíše o vztahu k této hudbě. Je opravdu hezký pocit mít relativně kousek od domu, levnou hospodu kde se můžete dobře najíst. Ja se ptám: Kdo z Vás to má?

Rozhodl jsem se, že půjdu s manželkou na večeři do nějakého drahého podniku na večeři. Ze zcela pochopitelných důvodů padla volba na restauraci Divinis (druhý to podnik a prý srdcová záležitost Zdeňka Pohlreicha). Po otevření dveří zcela prázdného podniku (vskutku tam nebyla ani noha cca v 18:30) jsme byli uvítáni obsluhou otázkou zdali máme rezervaci. Po záporné odpovědi nám bylo oznámeno, že mají rezervovány všechny stoly. A je jim strašně líto, ale posadit nás nemůžou. Je sice pravda, že během vysvětlování přišli tři lid, kteří rezervaci měli, ale přesto mi připadá podivné, že různí lidé měli rezervováno přesně na 19:00 a žádný stůl nebyl třeba od 20:00 nebo případně i později. Dobrá tedy v Divinisu jsme byli posláni slušně leč nekompromisně k šípku.

Vzhledem k blízké poloze Café Imperial šli jsme zkusit štěstí sem. V Imperiálu se nás ujala jakási milá slečna a posadila nás ke stolu pro dva. Skutečně po chvilce přikvačil servis s mojí nejoblíbenější literaturou tj. jídelním lístkem. Chvilku jsme se trápili výběrem ale nakonec jsem se rozhodl pro sebe jako předkrm Terinka z holoubátek s jablečným chutney, a jako hlavní chod Zajíc Royale s lanýžovými nudlemi. Má žena předkrm vynechala (linie a podobné výmluvy) a dala si Grilovaný tuňák s garniturou Nicoise jako přílohu zapékané brambory. Víno jsme si nechali doporučit s tím tedy byl malinko problém obsluha zjevně nebyla na vloženou důvěru připravena, nakonec nám tedy doporučil Bourgogne Pinot Noir – Louis Jadot ještě jsme si přiobjednali velkou matonku (0,75).

Pití donesli v podstatě obratem. Předkrm jsem obdržel po chvilce. A po dojedení předkrmu následoval hlavní chod. Evidentně to v Café Imperial klape. A nyní jednotlivá jídla. Tak tedy předkrm Terinka z holoubátek s jablečným chutney – pro ty co neví co terina (francouzsky terrine) je: Jedná se o paštiku připravované v nádobě která se jmenuje terrine – jednak se tak jmenuje nádoba a jednak produkt z ní. Paštička byla výborná a pečivo vedle v košíčku opravdu čerstvé:-) co se týká chutney tak já osobně bych si představoval trošku sladší. Nicméně druhů jablečného chutney je opravdu tolik kolik je lidí kteří se rozhodnou ho dělat. O tom, že vše na talíři bylo pěkně upraveno nemá smysl nic psát. Manželky tuňák byl excelentní skutečně kvalitní tuňák skvěle upravený zeleninka příjemně měkká. Tam se dá vytknou skutečně jen menší porce. Nakonec sem si nechal zajíce, ke kterému jedinému bych měl pár výhrad. Zajíc obecně má tendenci být suchý a tento si zasloužil více prošpikovat. Porce byla opravdu dostatečná a zajíček se jen rozpadal, leč byl sušší. K omáčce nemám výhrad a lanýžové nudle zcela splnili svůj účel. Co se týká vína opravdu se k pokrmům hodilo a chuťově ladilo.

Tak a teď to nejdůležitější celkový dojem. Nemůžu si pomoci přes výborný servis a opravdu chutné jídlo jsem se v Café Imperial cítil stísněně je tam prostě příliš mnoho stolů příliš blízko sebe. A za ty peníze co jsem tam nechal mám pocit, že si zasloužíme trochu více pohodlí. Bohužel je to skutečně důvod kvůli kterému se pokusím pro zvláštní příležitosti najít jinou restauraci.

U některých dětí se objevuje takzvané dinosauří období:-). I my jsme byli tímto zasaženi a proto následovala vcelku logická volba navštívit Dinopark. Vzhledem k tomu že je spojen se Zoo a živá zvířátka jsou taky fajn. Očekávali jsme docela pěkný den. Nejblíže našemu bydlišti je Zoo + Dinopark v Plzni. Až na zácpu na spojce cesta proběhla v klidu. Zaplatili jsme za dospělé 150 Kč za obě dvě atrakce a vydali se dovnitř. Zoo v Plzni bohužel prochází poměrně značnou přestavbou a tak dobře 50% celé Zoo je staveniště – přesto nějaká zvířátka zde jsou a předpokládám, že po dokončení stavby to tam bude opravdu hezké.
Hlavním důvodem výletu však byl Dinopark – pravda pro dospělého to zase takové lákadlo není, ale co neuděláte pro rozzářené očka své ratolesti. Musím uznat že je to celé vymyšleno dobře areálek DInoparku není ani malý ani veliký najde te zde všechny oblíbené druhy dinosaurů, opravdu dobré prolézačky a pískoviště. Zarazlila mě poze jediná věc a to je občerstvení – dost dobře nemůžu pochopit proč v místě kde se očekává minimálně polovina návštěvníků ve věku 2-6 let je jedinou možností co koupit k jídlu hranolky, klobása na grilu, kuřecí špíz na grilu a majonézová bageta… V Zoo je situace mnohem lepší a dá se tam najít normální jídlo vhodné i pro menší děti (těstoviny, zelenina atp…) jak to tam vypadá viz galerie…

Jakožto poměrně zmlsaný jedinec jsem uvítal obdobu britského pořadu Gordon Ramsay’s Kitchen Nightmares – to jest poměrně nový pořad tv Prima Ano šéfe. Srovnám li oba protagonisty musím říci, že pan Zdeňek Pohlreich – je na zaměstnace restarací o 300% mírnější – Gordon Ramsay neváhá použít věty typu:” ..you are fucking useless…” a podobně. Po zhlédnutí několika dílů české verze jsem se rozhodl, že navštívím první z restaurací doporučenou v pořadu a to restaurant People. Důvod byl jasný od odvysílání pořadu uplynul nějaký čas a mám to skutečě blízko svého zaměstnání…
Připravil jsem se předem návštěvou webových stránek restaurace http://www.discopeople.cz/jidlo.html podíval jsem se do guestbooku a početl něco oslavných ód na hamburger. Pravda je že webové stránky se chovají v různých prohlížečích různě občas vypadává diakritika, ale řekněme, že podstatné informace jsem se dozvěděl. Popadl jsem kolegu a vyrazili jsme do Štěpánské ulice.

Po spatření plastového tlusťocha jsem zkontroloval dveře – nálepka tam byla a prasklé sklo bylo opravené:-).  Usadili jsme se a po chvilce přišla obsluha. Zjistili jsme že restaurace má polední menu cca 85 Kč ten den s frankfurtskou polévkou.  Protože polévky a omáčky jsou skutečným testem neváhal jsem a objednal si poklévku a hamburger “People”.  Byť jsem věděl, že hamburger  je obrovský a po polévce budu mít problém ho sníst.  Po cca 10 minutách dorazila polévka. Polévka poměrně dost pálila – a to rozhodně není správně můj kuchařský slovník ji definuje takto: “…Jemná polévka s chutí červené sladké papriky. Najdeme v ní kousky párků a zdobíme petrželkou…” Po petrželce ani stopy a kousky párků byla nejhorší možná lidl/makro/tesco sorta tipuji tak 30kč/Kg  a předpokládám že na obale bylo napsáno že nemáte dávat psovi… Tedy polévka nebyla moc frankfurtská, ale na druhou stranu neobsahovala stopy magi či jiného dochucovadla, bohužel kuchař si neuvědomil, že zvolené sójovo-moučné uzeniny mimo jiné obsahují dosti soli a polévku neopoměl přisolit. Slanost byla tudíž na hranici poživatelnosti… Polévka tedy nepřesvědčila – byť se rozhodně sníst dala a byla lepší než jakákoli vitana/knor/maggi věc z pytlíku.

Po polévce následovala cca 15 minutová pauza a pak přišel očekávaný burger ano již zdálky byl obrovský – tedy stejně veliký jako například v T.G.I. Friday’s kde je ale cca o 100kč dražší. Masa i hranolků bylo skutečně dosti. Ochutnal jsem hranolek a … ouha chuť přepáleného fritovacího oleje zaútočila. Oproti tomu home made tatarka byla zcela bez chyby. Nechal jsem tedy hranolky být bez toho jsem věděl, že bych je prostě nesnědl i kdyby byly dobré (kdy už někde někoho napadne udělat hranolky z opravdových brambor a strčit je do trouby).  Zakousl jsem se do burgeru a zjistil následující věc: Pokud pokladete sterilované okurky na sezamovou housku a necháte je tam nějaký čas houska se nasákne lákem začne se trhat a chutná jako mokré kousky pečiva, které rozhodně nemusím. Maso v burgeru chutnalo spíše jako vařené než opečené či osmažené a bylo jaksi slizké jako kdyby bylo nastavené škrobem. Po jídle mi bylo poměrně těžko a rozhodně mě to nijak nepřesvědčilo.

Přiznám se metr, který jsem zvolil byl poněkud přísný nicméně jediné co bylo opravdu dobré byla tatarská omáčka a to není mnoho na obsluhu si pravda také nemohu nijak stěžovat, ale  to by v této cenové hladině neměl být problém nikdy.  O žádném gastronomickém zážitku tedy nemohu mluvit. Možná jsem si jen vychytal kuchařův špatný den. Testovat však jestli to v jiné dny není lepší mne ani nenapadne. Pokud bych tedy dostal někdy chuť na dobrého burgera navštívím T.G.I. Friday’s a rád si připlatím byť mě ten americký styl této restaurace nevyhovuje.

Před dvěmi lety přišel prodavač mobilních telefonů do soutěže Britain’s got Talent a zcela uzemnil jak porotu tak diváky k vidění zde Paul Potts. Soutěž vyhrál má za sebou druhé CD, objíždí svět a zpívá po boku nejznámějších operních zpěváků. Příběh jak z pohádky se štastným koncem.

Po dvou letech jako by se situace opakovala a snad jěště dojemnějším způsobem. Tuto něděli na podium nakráčela 47letá dáma,  která nevypadá zrovna reprezentativně madam Susan Boyle. Narozdíl od Paula byla na začátku provázena posměchem přesně do té doby než zapěla hitovku z muzikálu Bídníci. Není ještě jisté jesli Susan soutěž vyhraje, ale již nyní si získala obrovskou popularitu na celém světě.

Mě se na obou případech líbí chování porotců soutěže, kteří se nesnaží zachovat “profesionalitu” a hledat nějaké hnidy jako náš Soukup a spol.. Dokážu si představit že v podobném případě by Susan vyčítali oblečení případně účes. Zatímco britská porota, prostě řekne úžasné, největší ano za tři roky soutěže a tak podobně…

 Snad každý rodič s malým miminkem se setkal s novorozeneckou kolikou (prdíky). Je to stav kdy mimi má ztvrdlé bříško a řve co mu hlasivky stačí (a že umí dost:-) )od několika minut do několika hodin. Zvláště pokud dítě brečí řádově hodiny – je to zatěžkávající zkouška rodičovských nervů. A zcela samozřejmě, každý rodič se snaží svému miminku ulevit jak to jde. Maminky pijí čaje s obsahem Fenyklu, masírují bříško miminka, zahřívají ho a v horším případě použijí rektální trubičku či teploměr.

Existuje také několik druhů různých kapiček s různou možností jejich nasazení – všechny tyto kapičky řeší následky nikoli příčinu. A jejich účinnost je tudíž velice individuální. Příčinou dětské koliky je  nedostatečně vyvinutá střevní mikroflóra. Na našem trhu existují probiotické kapky , které řeší příčinu tak že dodají lactobacila do střev dítěte – v podstatě se jedná o koncentrované obyvatele jogurtů či případně aktivie nebo jiných podobných výrobků. Tyto kapky samozřejmě fungují a pokud ne pravděpodobně došlo k jejich špatnému skladování (viz níže). Kapky se dají podávat od 1. ukončeného měsíce. Nic není 100%, ale u nás se z 8 až 9 hodin nepřetržitého pláče stalo asi tak 20minut cca 2x denně. Co rodiče zarazí je cena těchto kapek 620-650 Kč. Letmým pohledem na internet zjistí takový rodič,že v sousedním Slovensku se prodávají za cca 320 Sk. Rozdíl je to vskutku velký a distributor těchto kapek je evidentně nenažranec zneužívající svého monopolního postavení.

Nicméně pokud Vaše dítě trpní mnohahodinovými kolikami tak neušetříte. Vysvětlím proč – laktobacil je citlivý na teplo a proto se musí kapky uchovávat v chladu (2-8 stupňů) při vystavení větší teplotě bakterie hynou a z kapek se stává bezcenný roztok plný mrtvých j organizmů. Pokud chcete ušetřit nákupem ze Slovenska, nezbývá než zajet tam v automobiolu vybaveným ledničkou případně bydlet opravdu kousek od hranic – nějakou dobu přece jen bakterie vydrží i v teplotě do 15 stupňů. Z toho plyne taktéž fakt poměrně problematického prodeje přes internet – pochybuji, že by vám internetový dodavatel poslal kapičky v malé ledničce – či alespoň v nějaké obdobě termosky.

Této cenové situace samozřejmě zneužívají vykukové žijící blízko slovenských či polských hranic, kteří nakoupí kapky a nabízejí je na internetových aukcích typu aukro.cz typicky za 450,- Kč – při tomto nákupu se pravděpodobnost, že dostanete lahvičku s mrtvými bakteriemi blíží limitně 100%. U takového „prodejce“ nemáte žádnou jistotu dobrého skladování a kdyby nakrásně ano tak cca dvoudenní pobyt v balíčku na poště je pro lactobacila smrtelný. Tudíž jediná vcelku jistá cesta jak zajistit to aby kapky zůstali funkční je koupit je v kamenné lékárně a urychleně je dopravit do ledničky doma. V létě pomocí nějaké termotašky nebo podobného zařízení.

Jedinou smutnou věcí zůstává nenažranost monopolního distributora v ČR. Že by případ pro antimonopolní úřad?

Dnes vysvitlo na chvilku slunce a tak sem mohl nasekat něco nových fotek …

 

Dne 9.1.2009 se nám narodila dcera Ester 3.62kg/51cm. U této příležitosti jsem si pořídil nový fotoaparát Nikon D40 (hezká omluva pro investici). Bohužel počasí nedovoluje fotit v interiéru bez blesku tak aby se dala udržet expozice a proto nemám moc fotografií miminka, ale zato můžu řádit venku s malým satanem – neposedí a neposedí . Mé první pokusy viz galerie….

Nebudu komentovat oněch pár dní … Každopádně v létě jsme si pronajali hájenku v Kančí oboře (www – http://www.ko.wz.cz/index2.html). Drobná varování na stránkách hájenky o množství bodavého hmyzu opravdu nepodceňovat! Byť místní starousedlíci říkali, že toto léto (2008) je mnohem snesitelnější než bylo předchozí. Hodina komand sacích mikrokurev začala úderem 19:00 a končila okolo 22:00. Což neznamená, že neexistovali komáři, kteří bodali celou noc. Dům byl poměrně solidně vybaven moskytiérami, takže jsme prostě v té době moc nevycházeli.

 

Jakožto turisté z Prahy jsme cítili na začátku obavy z určité nevraživosti – tento strach se ukázal jako lichý. Turista je už naštěstí turista a je jedno odkud přijel. Samostatnou kapitolu tvořilo stravování – pokud jsme si vařili sami bylo vše v pořádku. Nicméně na výletech jsme byli nuceni si najít nějakou restauraci vhodnou pro 4 dospělé a dvě děti. Platila nepřímá úměra – čím honosněji vypadající restaurace tím horší to bylo… Slabou útěchou bylo, že jsou na tom všichni návštěvníci stejně. V podstatě nejbezpečnější pokrm byl kuřecí řízek bez přílohy – kde vzali uprostřed léta brambory prošlé mrazem bylo záhadou – ale bylo to tak.

 

U jedné restaurace bych se rád pozastavil a to u téhle http://www.avalonvaltice.cz/ tato „keltská„ vývařovna (a to hodně lichotím) se sice snažila vypadat jako cosi speciálního. A v podstatě byla – jen málokteré z navštívených zařízení se nám zarylo pod kůži tak jako tohle. Jídelní lístek vypadal poměrně normálně – pokusy o vtipné názvy pokrmů vynechám. Kvalita stravy (jídlo se to nazvat nedá) byla prostě taková, že by se snad za to styděl i Jiří Babica (ten pán umí opravdu dost). To že můj 2letý syn dostal zkažený jablečný juice bylo jakousi pomyslnou třešničkou na dortu. Tam tedy opravdu ne. Cenově byla samozřejmě cca o 20 procent nad pražským průměrem „lepších“ hospod. Zkrátka pokud se chcete v Lednicko-valtickém areálu najíst hledejte hospodu 4 cenové a pokud máte děti tak se zahrádkou.

No a já si dávám závazek, že nebudu slibovat články…

Nějaká ta foto