Před časem vyšel v časopisu Instinkt (prosincové vydání) tento článek.  Šeptadna říká že původní článek byl až příliš propirátský s laskavým svolením autora a ebookforum.sk přikládám původní necenzurované rozhovory ze kterých článek vznikl.

Zde tedy tak jak lze najít na ebookforu.sk:

Původní nekrácená verze rozhovoru s panem Černým do časopisu

Instinkt č. 48/11, 01. 12. 2011

(proti puvodnímu byla pouze dodatečně učesaná trochu gramatika a pravopis…. ale ne moc… jen jemně..)

Kolik si myslíte, že je u nás lidí, kteří si stahují ilegální e-booky?

Všichni! (pobavený smích) Nebo pokud to upřesním, tak všichni kdo můžou a chtějí nějak číst digitální formu knižního textu. Tato situace JE podobná situaci, která vládne u hudby (mp3, flac, ogg). Kdo chce a může něco digitálně poslouchat, tak si také dříve nebo později něco „zadarmo“ stáhne a hned je z něj pirát. )

Pokud bych pak měl být víc adresný, které skupiny čtenářů nejčastěji sáhnou po upirátěné verzi ebooku, tak v první pětce budou zcela určitě třeba i překladatelé a nakladatelé a profesionální editoři a redaktoři z nakladatelství (poťouchlý smích) a autoři se v té skupince nevyskytnou jen proto, že nečtou. ) Znám sice výjimky z pravidla (autory, co čtou knihy svých rivalů), ale tam zas platí krásně to přísloví, že výjimka potvrzuje pravidlo: jsou to piráti jak vyšití! Nebudu jmenovat, ale několik jich znám osobně, stejně tak jako redaktorů a nakladatelů či překladatelů (ebook-pirátů). )

Stejně bych ale chtěl nějaký odhad. Co třeba lidí, kteří stahují aktivně? Kolik knih se může stáhnout měsíčně? atd.

Dobře, zkusím něco málo čísel vydyndat od lidí z jednoho z největších archivních ebook-skladů. Uvidíme, jestli mě nepošlou někam…

Každopádně musím zdůraznit, že mě nikdy tahle statistika a čísla nezajímaly. Musíte si uvědomit, že já stále beru tu komunitu ebookářů jako uzavřenou skupinu lidí, kteří si začali před více jak 10 lety digitalizovat knížky a časopisy, protože se o tento segment elektronického trhu nikdo z vydavatelů u nás nezajímal a ebooků bylo jako šafránu. Když už něco, tak pouze v oblasti IT literatury a i tady toho bylo celkem bídně, takže si lidé museli pomoci sami.

Při pohledu na nabídku prodávaných ebooků po více jak roce a půl, kdy se u nás objevil první e-distributor, musím konstatovat, že situace se sice lepší, ovšem nijak dramaticky a stále platí: čtenář si NEMÁ co koupit na čtení! Vetšinou se nabízí jen něco, co už dávno četl a má to v knižní podobě třeba pět, šest či patnáct let! Nakladatelé zaspali a jen hóódně pomalu se probouzí ze zimního spánku, trvá jim to příliš dlouho! A novinky, o které především má čtenář zájem, nenabízejí vůbec. Prostě je zcela zjevné: bojí se, že jim budou tyto ebooky ubírat na zisku u papírových knih. Nepřesvědčí (nebo to nevědí?) je ani naprosto opačné zkušenosti tam, kde už je trh s ebooky rozjetý. Z pohledu čtenáře je to deprimující – divíte se, že hledá čtení na svou čtečku někde v šedé zóně?

Druhý den:

Statistika z jednoho asi největšího webu s českými a slovenskými ebooky (u ebooků se znovu zavedla federace ČeskoSlovensko ;o))

.

Aktuální data z T***** za posledních 30 dní (23.11.2011):

- Celkem 128.369 stažení nějakého ebooku (duplicity, kdy uživatel stahoval totožný ebook vícekrát, vyházeny).

- Ebooky stahovalo 6.381 různých uživatelů (největší stahovač stáhl 1.099 různých ebooků)

- Celkem bylo stahováno 14.130 různých ebooků (nejčastěji stahován 299x ebook F***** – C**** – relativní novinka fantasy pro děti a mládež, které zrovna skončilo půlroční hájení).

Tak tohle překvapilo i mě, až takový zájem a narůst zájmu o ebooky jsem nečekal. Stále jsem asi žil v představě, že ebookáři jsou minoritní komunita podivínů, co si sami pro sebe (několik desítek či stovek lidí) digitalizují knížky. Zdá se, že nakladatelé opravdu spí a ujíždí jim vlak :O(. Tohle už JE potenciál na slušný prodej, ne? Jen nabídnout alespoň část toho, co už běžně nabízí svépomocí ti ebookáři!

Znovu zdůrazňuji – na tomhle webu, odkud jsou statistiky, jsou JEN ebooky, co si ebookaři vyrobili sami skenováním a OCR z papíru! Žádný překonvertovaný ebook, co se někde prodává – ty jsou tam hájené až pětiletou dobou hájení a ebookářské šedé digitalizace jsou tu hájené půlrokem minimálně. Někdy více, pokud to tak chce digitalizátor, nebo nakladatel si o to zažádá a dohodne se.

Jaké jsou to knihy? Jakých žánrů. Předpokládám, že jde hlavně o sci-fi.

Ještě před třemi roky bych řekl, že fantasy vládne světem českého a slovenského ebook pirátstva:), SF hned za tím, pak krimi, horror, akční a dobrodružná literatura. Teď už si tím tak zcela jistej nejsem. Mezitím došlo k zajímavému fenoménu: ženy (někdy i důchodkyně!) a dívky začaly být v tomhle oboru velice aktivní a dneska chrlí ebooky romantické literatury a romány pro ženy v naprosto neuveřitelných kvantech. „Harlekýnek“ anebo paranormal fantasy pro teenky je už teď asi měsíčně víc než SF a F obecně, možná i když se k tomu přičtou také další žánry:).

Začalo to nevinně – dámy nejprve houfně prosily a žádaly, ať jim někdo sežene a nebo udělá tamto a tamto, snažily se zapůsobit na ty chlapy:), jenže takovej ebook se musí při digitalizaci číst! A chtějte po chlapech, ať čtou romantické červené knihovny, brrr! Je jasné, že úspěch takové taktiky – udělat si z chlapů ebookařů digitalizační otroky – moc velký nebyl. Pár se jich nechalo ukecat, ale těch ebooků bylo prostě málo, tak milé dámy chtě nechtě musely přiložit ruku k dílu a začít si to dělat samy. Ukázalo se, že když vidí, že to za ně chlapi neudělají, tak se do toho obují zatraceně silně. Já bych opravdu řekl, že dneska vzniká nejvíc téhle literatury. Sice se to částečně prolíná s fantasy kvůli těm romantickým paranormal fantasy knížkám, ale těch zas není tak moc, aby to číslo bylo významné. Čistě ženských románů a romantické literatury je teď fakt hodně. Zdá se, že se nám ve zcela nečekaném směru internet výrazně emancipuje. Ženy a dívky čtou víc než kluci a chlapi, to je znamé, takže za nějakej čas se klidně může stát, že ebook pirátů bude víc žen než těch mužskejch.Jestli už to tak není!

Můžete nějak definovat rozdíl mezi knižním a třeba hudebním pirátem?

Těžká otázka… a to i přesto, že se docela často nad tím zamýšlím a taky o tom na internetu docela často přijde řeč a já se zapojím do diskuse. Na tohle není jednoznačná odpověď.

No, zkusím to: co do „výroby“ mp3 a ebooku je ebook nesrovnatelně obtížnější artikl – pro ebookaře: musí se to naskenovat (a vězte, že pro zkušeného ebookaře je skenování jen ta nejméně náročná otročina – nevyžaduje to nic, jen otáčení stránek a přikládání ke skeneru), pak OCR. Pokud chcete mít OCR slušně čisté, tak tohle už zabere pěknejch pár hodin, pak čtené korektury s častým náhledem do skenů, pak ještě oprava toho, co oko přehlédlo pomocí automatických skriptů, maker, které si ebookaři na to udělali (velmi šikovné – závidět nám to můžou i profi korektoři), odloví to i tak špatné viditelné chyby jako je neuzavřená nebo vadná uvozovka a nesprávná čárka či tečka na nepravém místě a podobně, a pak konečně formátování textu a kapitol a podobně – teda to, čemu se říká u nakladatele „sazba“. Když to sečteme, tak slušný, pečlivý ebookař jedné, běžné knížce věnuje minimálně týden svého času, každý den několik hodin dokud nemá unavené oči. Docela náročný koníček, že?

Zkuste to srovnat s vložením CD do mechaniky, zapnutím ripovacího softíku a čekáním pár minut na hotové mp3, které je většinou už z té ripovací aplikace automaticky formátované do stavu, jak má vypadat adresář a soubory, a také má ID3 tag automaticky nalezený v cddb na internetu.

Jenže tohle je jako srovnávat nesrovnatelné! Převádíme analog záznam do digitálu se všemi možnými neduhy a tak bychom měli asi nejspíš srovnat mp3 vyrobené z vinylové desky s výrobou ebooku z papírové knihy. Tady už to začíná být dost podobné: zvuk z vinylu při digitálním převodu je nutné upravit tzv. re-masteringem, aby to bylo alespoň trochu poslouchatelné, a často je také třeba odstraňovat šum a prskání. S tím je práce docela dost, to si asi dovedete představit, i když dnes už na to jsou docela sofistikované aplikace.

Pak teda běžné ripnutí mp3 z CD je srovnatelné jedině snad s konverzí ebooku: teda když někdo vezme běžně prodávaný ebook a překonvertuje to do nějaké jiné podoby, která je čitelnější na více čtečkách a čtecích zařízeních. Jenže tohle se u nás v cz/sk vůbec neděje – nebo jen zcela výjimečně u skupiny tzv. warezníků, teda uživatelů fór jako je warforum a podobně. Něco málo ebooků tam také najdete, ale 99% je OCR z papíru převzaté z těch ebookařských komunit a jen přelinkované beze změny. Mým odhadem teda současně na našem „trhu“ bude maximálně 1% (optimistický odhad, spíše méně) konverze z prodávaných ebooků, zbytek pak je náročná a nevděčná práce papírového digitalizátora-ebookaře. Zkuste si to, uvidíte, jakej je ebookařskej chlebíček!!

Je pravda, že knihy, které vychází jenom elektronicky, nebudou nikdy piráty ukradeny? Existuje skutečně taková to gentlemanská dohoda mezi piráty a vládním vojskem?

Ano, tohle mám z první ruky. Byl jsem to já, kdo se nabídl nakladatelům a e-distributorům (ereading.cz a palmknihy.cz), že takovouto dohodu a diskusi o podmínkach jsem ochotnej zprostředkovat. Oslovil mne s tou žádostí Martin Lippert z ereadingu a za palmknihy se k diskusi připojil i Jiri Vlček a pak buď zprostředkovaně nebo přímo v té uzavřené diskuzi se objevili zástupci několika vetších i menších nakladatelů, ba dokonce byl osloven i pan Srstka z DILIA, ať k tomu řekne své – to měl na starosti Martin Lippert a dával jejich názory nám ostatním jen zprostředkovaně přes sebe. Celé to bylo tak nějak rozpačité, došel jsem k názoru, že nakladatelé vlastně nevěděj, co by po nás chtěli a že vlastně nechtěj nic – nebo se to bojí řici nahlas, aby si nepošpinili ruce s těma ošklivejma pirátama?

Nakonec jsem jako neoficialní mluvčí a zástupce ebookařů byl nucenej sám sesmolit s adminem xTrance nějakou nabídku, jak hájit a jak se chovat na xTrance k těm prodávaným ebookům. Vyšel z toho poměrně složitej hájící systém, zahrnující skoro všechny aspekty trhu, co se zatím mohou kolem prodeje ebooků objevit. Základním předpokladem je, aby nakladatel pak sám řekl, co chce hájit a co ne, a to že sam nebo zproztředkovaně pěes ty e-distributory musí říci, kterej titul je ten problémovej a musí to na xTrance oznámit a dát si požadavek na hájení. To prostě jinak není možné, není v lidských silách nějakého ebookaře pohlídat upload každého ebooku od nějakého uživatele a kontrolovat, jestli se prodává a jestli to je konverze prodávaného ebooku, nebo dokonce přímo ten prodávaný ebook.

Kolem tohohle bylo ostatně možná nejvíc diskuse, ale nakonec se to nějak srovnalo a teď, když e-distributor nebo nakladatel chce nějakému ebooku na trance zastavit stahování, nebo si tam dát link na na svůj prodejní portál, tak to snad už funguje bezbolestně. Nemám už nad tím kontrolu, takže nevím přesně – byl jsem jen zprostředkovatel dohody, dál to jde mimo mě.

Podobná debata o připojení se k tomuto hájení prodávaných ebooků teď zrovna probíhá na novém webu ebookforum.sk, kde se schází asi převážnej zbytek té ebookařské komunity (staré ebookforum.cz už umřelo kvůli prodeji domény bývalým adminem a tak se komunita přestěhovala jinam a vesele jede dál).

Mám být z vašeho pohledu nasraný, že mé knihy jsou k dispozici jako ilegální e-booky nebo chodit ulicemi pyšně jako páv a mít radost, že někomu stálo za to je ukrást? A co nejdůležitější otázka, připravilo to nějak o peníze mě nebo mého nakladatele?

Nevím, nejsem autor, nevím jaké má mít autor v podobném případě pocity. A vím, že to je tak i tak, oba póly extrémů jsou běžné: např. velice slavný světový autor Paulo Coelho na svém domácím webu a blogu jasně říká, že volně šířené ebooky podporuje a dokonce dovoluje a podporuje, aby si čtenáři u něj na webu v diskusi sdíleli ebooky jeho knih.

Terry Pratchett zas naopak prý je úplně nepříčetný (nebo jen jeho agenti?), když se někde objeví jeho knížky jako volně šířené ebooky.

Podle mě je asi nejlepší ten realistický střední názorový proud: nijak to vážně nepodporovat a spíš naopak své fany a čtenáře vyzvat ke koupi a podpoře oficiálně prodávaných ebooků, nad neoficiálními ebooky prostě pokrčit rameny a brát to jako nutné zlo internetové éry. Tam kde ebook není prodávaný a nakladatel nemá zájem ebooky dělat, tak pak bych se spíš klonil k tomu, aby autor nejen toleroval ty pirátské ebooky, ale dával mírně najevo, že je mu mu to milé, když mají lidé takový zájem o jeho knížky, že tomu dají tolik svého času a práce, aby knihu sami digitalizovali a bral bych ten zájem čtenářů jako slušnou reklamu zadarmo.

Na druhou část otázky odpovím krátce: ne, nemyslím si, že by nakladatel a autor tím volně šířeným ebookem přicházeli o peníze, je jen na nich, aby si podchytili ten nový ebook trh svou vlastní nabídkou prodávaného ebooku. K papírovému vydání je pak ten free ebook spíše jen reklamou, nebo je neutrální co do zisku či ztráty z výdělku na papírovém vydání. Tak to plati TEĎ, neříkám, že by se to za čas nemohlo změnit k horšímu, pokud nakladatelé budou stále spát a nenabídnou dost brzo e-čtenáři prodávanou alternativu k těm ebookům z šedé zóny.

Objevila se u nás nějaká snaha bojovat s knižními piráty, která by měla nějaký úspěch?

Vím o třech až čtyřech snahách nakladatelů, které došly až do stádia trestního oznámení na PČR a ne, ani jeden z těch případů nedošel do stádia úspěšného ukončení vyšetřování a soudu. Jeden případ došel tak daleko, že PČR zabavila počítač a příslušenství a teď dochází k běžným průtahům a otravování ebookaře, že čeká, kdy už konečně počítačový policejní expert po několika měsících prozkoumá počítače. Podle mě i tehle případ skončí konstatováním PČR, že odkládá věc pro nedostatek důkazů nebo tak nějak, k soudu to podle mne nedojde. Možná jsem optimista, ale nemyslím si, že ten člověk nějak strašlivě porušoval zákony tak, aby to stálo našemu soudnictví a PČR za to, hnát jej do vězení. Každopádně ano, já osobně to ze strany PČR a těch žalujících nakladatelů chápu jako buzerování a ukázku kriminalizace člověka, co dělá jen zajímavého koníčka, co nikomu neškodí. A v tom jednom případě dokonce i vím, že ten člověk ty digitalizace dělal pro jednu oficiální registrovanou e-knihovnu pro nevidící a slabozraké, které na ty kopie knih mají jak u nás tak na Slovensku výjimku ze zákona a smí je užívat a smí se pro ně dělat tyhle digitální kopie.

Nevíte o tom, jestli se někdy podařilo dosáhnout třeba stáhnutí nějakých ilegálních kopií knih po nátlaku nakladatele?

Docela provařený je případ toho Terryho Pratchetta před pár lety: nakladatel se snažil stáhnout z webu jeho ebooky. Jeden web, kde bylo pár ebooků tohoto autora uloženo a nasdíleno tak po nátlaku zavřel krám a na požadavek nakladatele se pak veřejně omluvil za tuto svou pirátskou činnost. Bylo to dost trapné a každej v ebookarské komunitě věděl, oč jde. Reakce pak byly velice rychlé a dost drsné, lide to pochopili po svém a na protest pak začali nabízet celé balíky kompletních sad Terryho Pratchetta od tohoto nakladatele na všech warezfórech, kam jste se pak podíval a ebookaři tiše ze solidarity k tomu jejich kolegovi také tiše uvolnili i půlroční lhůtou dosud hajené nové pratchettovky. No byl to docela frmol! Řekl bych, že ztráta byla větší než zisk – hlavně na té všeobecně špatné reklamě, co tohle nakladatelství mezi e-čtenáři získalo. To si bude velice špatně získávat zpět a je jasné, že ten e-čtenář, který o téhle staré kauze ví, tak když bude přemýšlet „koupím nebo stáhnu“, tak půjde do free stažení. Ale jak říkám, je to stará kauza a k nakladatelově štěstí tenkrát komunita byla malá a dnešní čtenáři na čtečkách o tom už nic moc neví, vyšumělo to. Každopádně solidarita mezi ebookařema a následovně pak „reklama“ mezi e-čtenáři – já bych to nepodceňoval, jsme malej trh, šuškanda funguje spolehlivě.

Jestli si dobře pamatuji, tak Michal Bronec se spolu s nějakým svým autorem snažil o stažení ilegální kopie nějaké jím vydané knihy. A nedosáhl toho. Jak tenhle případ vnímáte?

Hmm, já bych to ani moc nekomentoval. Podle mne je přesně tohle ukázka toho, jak by nakladatelé s ebookařema jednat neměli. Já se tuhle kauzu osobně (v privátní poště) nejprve snažil nějak diplomaticky urovnat, ale Michael prostě nechtěl poslouchat žádné argumenty, měl velice agresivní přístup v diskusi s těmi čtenáři a ebookaři. Ebookaři se pak zasekli a čím víc on tlačil, tak oni se tím víc zakopávali na svých pozicích… a naopak. Tohle pak mělo dozvuk i v jiných diskusních fórech, kde Michael rozpoutával na toto téma flame a musím říci, že i z řad nakladatelů a profiků, co se knížkama živí, Michael Bronec nesklidil žádný nadšený potlesk, spíše naopak. Toť vše, dál to nebudu komentovat, nechme to spát. Tohle je kauza, která je stále ještě trochu živá, uvidíme, co to dá dál. Dejme jí možnost, ať se jizvy nejprve zahojí a emoce opadnou.

jako druhá strana, teda ebookářská, tam vystupovala i Slečna Červená a e-booky:

Čtu ráda, čtu hodně a ráda knihy vlastním, ovšem byt není nafukovací a časem, po dlouhých letech, jsem nevyhnutelně dospěla k poznání, že budu muset pečlivě volit, co koupit a co přečíst s minimálními náklady a maximální úsporou místa.

Částečně mé nároky uspokojovala knihovna, ovšem náhodný objev e-booků mě doslova nadchnul. V první fázi jsem stahovala skutečně kdeco a postupně jsem se propracovala ke komunitě, kde se sdružují i tvůrci e-booků. Bylo mi hloupé jen brát a nic nedávat na oplátku, proto jsem se snažila vypomáhat třeba s korekturami, sem tam naskenovala nějakou obálku nebo chybějící stránku. V relativně krátké době jsem zjistila, že na monitoru čtu nerada a čtení e-booků bude v mém podání pouze okrajová záležitost. To se může změnit s pořízením kvalitní čtečky, zatím bez jakýchkoliv debat preferuju papír.

E-booky hltám výhradně v práci o poledních pauzách; zatímco mí kolegové pindají v kuchyňce o svých ratolestech, já žvýkám rohlík a louskám z monitoru písmenka. Popravdě jsem jednou takhle v kuchyňce zkusila otevřít knížku a nesetkalo se to u mého šéfa s pochopením:-). Velmi často (vlastně kdykoliv je to možné) čtu v e-booku to samé, co mám právě rozečtené v papírové verzi. A jindy, protože přestávka na oběd má být relaxací, volím k tomu i patřičně odpočinkové, jednorázové tituly, do jakých se dle mého názoru obvykle nevyplatí vrážet část výplaty. Škodu, jakou tímto počínáním způsobuji nakladatelům, považuji za diskutabilní; většinou se jedná o knihy, které bych jednoduše nekoupila, nebo pouze s výraznou slevou. Několikrát mě možnost nahlédnout do e-booku uchránila od špatné investice. Nepředpokládám, že by knihkupectví uznávala reklamace z důvodů jako „knížka je mizerně přeložená a plná chyb“ nebo „téma/autor mi nesedí“.

Neupírám spisovatelům, nakladatelům a všem z knižní branže nárok na odměnu a nějaké ty výčitky svědomí kvůli jejich živnosti mám. Desítky zakoupených titulů ročně snad vyváží těch 10-12 kousků vlakového čtiva, co si přečtu zadarmo (a klidně bych zaplatila, pokud by e-book byl legálně k dispozicii za přiměřeně nízkou cenu).

Neuškodí také dodat, že pokud v knihkupectví váhám nad koupí mezi dvěma knihami, obvykle zvolím titul toho nakladatelství, co je ke čtenářům vstřícné (např. Brokilon) a vůči pirátům nepostupuje agresivně (např. Talpress).

a ještě jeden vydavatel na kterého se nedostalo kvůli rozsahu vůbec:

Nakladatel z prvního ebookoveho nakladatelství u nás – freetim(e)publishing – Pavel Koutský:

Bojíš se pirátů?

Ne. Bojím se toho, že díky zabedněnosti nakladatelů nebudou mít čtenáři nikdy možnost číst své oblíbené knihy v podobě, kterou si zvolí. Takzvaní piráti nevznikli z důvodu, aby škodili vydavatelům, vznikli proto, aby si lidé mohli číst knihy, tak jak uznají za vhodné. Je s podivem, že nakladatelé vyhazují statisícové částky na právníky, aby potlačili piráty, což většinou znamená, že k nějakému 15ti letému klučinovi vtrhne policie, zabaví mu počítač a zničí mu život, protože ten chudák sdílel 6 knih od Pratchetta (stahovat knihy není dle AZ nelegální, nelegální je, pokud šířím autorské dílo bez souhlasu vlastníka práv – což se děje v případě, že využívám nějakou P2P sít, kde to co stahují zároveň sdílím pro ostatní). Místo toho, aby nakladatelé ty statisíce za právníky věnovali na vytvoření jednoduchého eshopu, kde si každý vybere knihu, kterou chce ve formátu, který mu vyhovuje, nebo na podporu autorů a zlepšení redakce, raději budou právníky platit dál a dál budou vymýšlet tvrdší ochrany, které pirát prolomí za minutu, ale obyčejný čtenář bude hodiny přemýšlet, jak dostat legálně koupenou knihu do své čtečky, aniž by jakkoliv porušil podmínky nákupu.

Nakladatelé, vlastníci práv, agenti si ve své aroganci neuvědomují základní pravidlo – svůj business stavějí na zákaznících, ti jsou pro ně důlěžití, nikdo ostatní. Těm by měli vycházet 100% vstříc, jenže to, až na světlé výjimky nedělají a ještě brečí o kolik přichází peněz.

Jenže za ty miliony o které nakladatelé přišli nemůžou piráti, ale zase a jen nakladatelé, kteří vědomě ignorují situaci, nechtějí na ni reagovat a jen se diví a brečí. Vždyť každá kniha, která není elektronicky je automaticky připravuje o zisk, který by získali skoro zadarmo, protože převod knih do elektronického formátu je dnes opravdu snadný. A každá koupená elektronická kniha se počítá, ne?

Měli by si už pro jednou uvědomit, že vydávání knih není poslání, ani samaritánství, ale obchod a pokud nebudou reagovat na poptávku, nikdy v něm nebudou úspěšní.

Bojuješ s nimi nějak?

Ne, proč bych to dělal. Tady v Čechách máme obrovskou výhodu a tou jsou právě piráti. Vždyť stačí napsat, že jsem vydal elektronickou verzi knihy a automaticky ziskám 5ti leté hájení, což znamená, že se moje kniha neobjeví na největších serverech, které se zaměřují na stahování elektronických knih bez souhlasu vlastníka práv. A navíc získám na těchto serverech odkaz na legální formu nákupu. Takže místo statisíců za právníky, pošlu jeden mail a získám skoro plnou ochranu proti nelegálnímu sdílení a ještě navíc reklamu, kterou každý měsíc uvidí tisíce lidí. Tak proč bych bojoval?

Proč ne?

viz výše

Co udělat pro klid na frontě?

komunikovat. Nic víc. Jenže to nakladatelé nechtějí, zase až na výjimky, kterých je, ale pořád málo. Podstatně více je těch, kteří pouští na veřejnost prohlášení o milionových ztrátách, zlých pirátech a ohrožení trhu. Těmto přeji, aby dopadly stejně jako hudební průmysl – ve své hlouposti si to zaslouží. Toto primární nepochopení by mohlo fungovat jako Darwinova teorie knižního trhu – přežijí jen ti chytří…

Jak vidíš budoucí scénáře?

(Jakože na piču, když bude válka a pak jakože super, když bude mír)

Buď začnou nakladatelé myslet a reagovat na to, co chce trh a jejich zákazníci a nebo se dostaneme tam, kde je teď hudební průmysl. Piráti se vykašlou na podporu trhu, den po vydání budou knihy dostupné zdarma na stovkách serverů a nakladatelům zůstanou oči pro pláč.

Pokud se ale nakladatelé vzpamatují, věřím, že se časem trh výrazně vyčistí. Nabídka se vyrovná poptávce a nelegálně šířit budou pouze ti, kteří to dělají z přesvědčení a nebo protože ty peníz opravdu nemají. Ale tito lidé je trápit nemusí – stejně by si jejich knihu nekoupili. Nakladatelé to mohou brát jako propagaci – i tito lidé se o jejich knize mohou zmínit a tím donutit další, aby si jí koupili.

Pořád nevím, co je tak těžkého na tom umožnit zákazníkům, aby si naprosto jednoduše pořídili knihu ve formátu, který jim vyhovuje, buď na papíře, nebo v elektronickém formátu. Bez zbytečných omezení, které ve finále otravují jen ty, kteří za knihu zaplatili…

Nakladatelé nebuďte hlupáci a uvědomte si dobu ve které žijete…

A poslouchejte ty, kteří vás platí – vaše zákazníky…

E-knihy jsou pro spoustu intelektuálních puristů bezmála nadávka. Předem říkám, že mám knihy klasického typu velmi rád, když jsou nové voní papírem, když jsou z „antíku“ můžou vonět ledasčím. Dají se bez problémů půjčovat, prodávat, neoblíbené mohou sloužit  k podložení nábytku či se s nimi dá házet po nepřátelích. Bohužel potřebují v dost případech příruční zavazadlo na přepravu. Ve chvílích kdy nebylo příruční zavazadlo, dostával jsem se při různých přesunech z místa na místo do situace typu nuda. Pravda okukování hezkých slečen je sice zábavné, ale v průměrném vozidle MHD je to zábava na pár vteřin. A ve chvíli kdy se přepravujete bez kumpána na rozhovor, nastává stav zírání z okna. Přiznejme si, že pravidelným cestováním i sebehezčí ulice ztratí šmrnc. A přesně v tu chvíli čtenář sahá po knize. Ovšem pokud nemá s sebou příruční zavazadlo či knihu kapesního typu je čas zauvažovat o knize typu E.  Obyčejně si zkracuji i čekání v restauraci na bratry z mokré čtvrti četbou. Ostatně když se zamyslím, tak jakékoli čekání si zkracuji četbou. Snad s jedinou výjimkou a tou je fronta u kasy v chrámu konzumu…

Pro tento způsob četby jsou v zásadě tři možnosti na čem číst – mobil, tablet nebo e-ink čtečka. Kdo zkusil nebo viděl čtečku ví, že ostatní možnosti jí nesahají ani po kotníky. I když tablet nebo mobil má výhodu toho že do něj jistě existují sw čtečky pro všechny druhy nesmyslných DRM kterými trestají vydavatelé své zákazníky. Nicméně oči máte jen jedny, a i když jas na zařízení s LCD stáhnete na minimum tak vás po nějaké té hodince oči sami upozorní, že dále pokračovat v četbě není ve vašem zájmu.  Protože k únavě očí se přidává příšerná čitelnost na plném slunci, což je dost omezující, rozhodnete si pořídit čtečku, která má e-ink a tím problémy vyřešit.

Nastane problém, kterou čtečku a u většiny zvítězí Amazon Kindle a to z prostého důvodu je to nejlepší hardware a je nejlevnější – pokud si ji pořídíte přímo od Amazonu a zaplatíte kartou i se clem a DPH vás vyjde na cca 3500,- Kč jen s roční zárukou pravda – kdo touží po 2 letech má možnost si cca 1100,- Kč připlatit a pořídit si Kindle v některém z eshopů. Případně si připlatit více a pořídit si o něco horší čtečku za více peněz:-). A nastává další problém kde vzít do čtečky knihy pokud vládnete jazykem anglickým tak, že je vám jedno v které řeči čtete můžete jásat u Kindlu je nákup něco neuvěřitelně pohodlného a snadného. Pokud chcete číst česky máte problém ať už s Kindlem nebo jinou libovolnou čtečkou a ten problém se jmenuje DRM – představa nakladatelů/vydavatelů, že jakmile si koupíte e-knihu neleníte a někam jí začnete nahrávat a posílat je sice nesmyslná, ale přesto se jí ohánějí. Čtečka, která by uměla všechny DRM není, nebude a rozhodně to není Kindle. Amazon má sice svoji DRM ale tlačí nakladatele do prodeje bez ní (!) a to svoji cenovou politikou kdy si za e-knihu prodávanou bez DRM dává výrazně větší podíl z prodejní ceny.

A zatímco svět se DRM zbavuje jako slepé cesty, která nic neřeší. V naší zemičce se zavádějí nové a nové verze dokonce čím dál tím běsnější. Knižnímu průmyslu ujíždí vlak naprosto sto stejně jako v případě hudby. Filmový průmysl se díky DVD v trafikách chytil a spousta lidí má doma haldy DVD za 50-100 Kč. No nekup to… U hudby je to trochu jiné byť se spousta hudby kupuje přes iTunes/Amazon – kde vám dovolí si z mp3 vyrobit CD a to následně poslouchat kdekoli čeští hudební vydavatelé zaspali, neumožnili tuto funkčnost a zákazníci se obracejí jinam. V tom lepším případě jdou peníze Applu případně Amazonu ale také hudebníkům v tom horší nejdou žádné peníze nikomu případně rapidshare.com nebo uloz.to. Zákazníka zajímá především pohodlí. Pirátství je bohužel důsledek fatálního selhání marketingu, kdy se vydavatelé čehokoli nepotkávají s tím, co zákazník chce. A ten jde tam, kde mu to nabídnou.

E-knihy jsou prostě pohodlnější než jejich papírové protějšky – nemáte problém kam s nimi po přečtení a do malé lehké čtečky se vám jich vejde  neuvěřitelné množství. A v neposlední řadě si můžete zvětšit písmo. Lenost zvítězí nad předsudky stejně jako se to děje v USA kde prodej e-knih začíná předbíhat prodej klasických knih. S nástupem dostupné e-ink technologie za kterou vděčíme Kindlu, odpadl problém únavy očí a začaly převládat výhody – tedy u beletrie. Výpravné publikace se tím nahradit nedají, ale ruku na srdce výpravné publikace se dávají jako dárky a v drtivé většině se otevřou a prohlídnou právě jednou a to při rozbalení. Drtivá většina knihomolů řeší problém kam s knihou po přečtení. Jsme vychováni v tom, že knihy se nelikvidují. Likvidovala je Inkvizice, Hitler a bolševici – v nás je zakořeněno, že hozením knihy sběru se dostáváte na stejnou morální úroveň výše zmiňovaných. A tak máme poličky plné detektivek, kde známe vraha a čas od času uděláme probírku a o co má někdo zájem to rozdáme. Případně se to pokusíme odvézt do antikvariátu a nechat to tam třeba zadarmo.

E-ink čtečky za rozumnou cenu přiblíží výhody e-knih  i  normálnímu technicky méně zdatnému čtenáři.  Prostě když čtečku uvidíte u někoho, kdo vám ji na pár vteřin půjčí. Rozhodnutí si ji koupit přichází velice rychle. A nastane problém s nákupem obsahu. Zatím jediný trochu rozumný (z pohledu zákazníka) model nabízí www.palmknihy.cz se svým sociálním DRM – což u nich znamená, že jim dáte svoji adresu na kterou vám přijde českou poštou kód a ten pak zadáte na webu. A můžete vesele nakupovat problém je nabídka titulů, ale to je problém všech prodejců v Čechách.  Další výhodou je že máte k dispozici více formátů a je krajně nepravděpodobné, že by to vaše čtečka nezvládla. Mimo jiné jsou schopni vám to poslat přímo do Kindle. Nicméně obstrukce s poštou jsou pro některé zákazníky nepřekonatelné.  Přesto pro majitele Kindle asi nejpoužitelnější. Dalším portálem je www.ereadigs.cz ten má o něco větší nabídku a používá adobeDRM formáty má víceméně jen dva PDF a EPUB. PDF je pro čtečky zlo a spoustu z knih mají dostupnou pouze v PDF.  Kvůli adobeDRM si musíte nainstalovat další sw do PC. V úžasném software Calibre s patřičným pluginem si adobeDRM snadno odstraníte a knihu si můžete převést do formátu pro Kindle či jinou čtečku.  Takže s přivřeným okem je to použitelné.  wknihy.cz podporují Kindle – rozuměj tím pádem prodávají bez DRM a snadno si to převedete pro svoji čtečku. Neotravují víceméně s ničím, ale nabídka je pramalá.

Na český trh e-knih vstoupila firma Mobilbonus se svým konceptem wooky který používá rajknih.cz a ebux.cz. Koncept wooky se zjevně nesnaží vyjít vstříc zákazníkovi, ale nakladatelům. Používá vlastní DRM nekompatibilní s jakoukoli e-ink čtečkou a tak knihy můžete číst jen na mobilu, tabletu a PC. Pravda z OS pro mobily chybí jen Blackberry  a Windows phone 7.  Registrace je není nijak složitá u rajknih.cz nejde platit ničím jiným než mobilem – rozuměj operátor si to připočítá k účtu či to strhne z předplacené karty. U ebux.cz máte možnost zaplatit kartou. Na to abyste mohli nakupovat v obou knihkupectví si potřebujete nainstalovat 2x wooky jednou pro rájknih.cz a jednou pro ebux.cz a případně s každým dalším knihkupectvím další čtečku. Řešení hodné opravdového genia. Upřímně jako zákazník nechci mít kvůli jednomu proprietárnímu DRM přístroj nacpaný různými verzemi téhož. Už to je úlet. Ale za největší zlo považuji nutnost se každé dva týdny přihlásit k internetu a ověřit jestli je dané zařízení stále registrováno s vaším účtem. Tudíž pokud pojedete na dovolenou, znamená to datový roaming nebo hledání Wi-Fi. Anebo čtete maximálně dva týdny… Wooky podporuje i epub takže si tam můžete přidat knihy, které jsou dostupné zdarma, ale bez přihlášení k netu se nedostanete ani k nim. Tohle nemá obdoby nikde – je to výmysl duševně chorého manažera. Jinak ebux.cz tvrdí že brzy budou mít svoji e-ink čtečku v ceně nižší než Kindle. To již by mohlo být zajímavé, protože na druhou stranu jim nelze upřít, že nákup je snadný a do aplikace se vám kniha stáhne pohodlně.  Samozřejmě čtečka bude muset umět nějaký nechráněný formát. Nic méně pokud zachovají u čtečky nutnost se co dva týdny hlásit jak kriminálník při nákupu u jiného jejich partnera si pořizovat druhou čtečku je to koncept odsouzený k pomalému uhnití stejně tak jako skončilo i-legalne.cz.

Na trh se chystá vstoupit ještě kosmas.cz a uvidíme, jak se postaví k zákazníkovi. V neposlední řadě jsou na trhu piráti, ano jsou součástí trhu, se kterou je nutno počítat. Nabízejí desítky tisíc titulů bez DRM – většina se ale musí a zde ne již tak jednoduše zkonvertovat do formátu pro vaši čtečku z wordovského dokumentu. Takže pirátství je sice zdarma, ale nepohodlné. A tomu se dá konkurovat. Pohodlím, službami a přijatelnou cenou.  Cestou stěžování dostupnosti pro platícího zákazníka v případě wooky v současné podobě i ztěžování použití již zakoupeného produktu, nakladatelé podporují nelegální stahování. I když se jim to nelíbí. Je to tak. Přesto je příslibem, že se  něco na trhu děje.

Každopádně vyhraje ten, kdo nabídne následující: Co nejširší nabídku, pohodlně dostupnou pro čtečku, kterou si vybere zákazník  – pokud nabídne svoji čtečku, kde to bude ještě pohodlnější tím lépe.

DRM nezabraňuje pirátství, ale podporuje ho – přišel na to hudební průmysl a hodně to bolelo. Musí na to stejně bolestivě přicházet i knižní? Zatím to vypadá, že ano.

Fotky pro zasvěcené.

[Show as slideshow]

123►

Již při sledování dílu věnovanému této restauraci mi bylo jasné, že sem zajdu. Poloha blízká krčskému lesíku častému místu vycházek naší rodiny má na návštěvě lví podíl. Co jsem ovšem netušil, byl fakt, že žena zavelí k cestě do lesíka již tuto neděli. Počasí nám přálo, malí lidé, kteří se nám pohybují po bytě pobíhali celé dopoledne po hřištích umístěných v lesíku. A bylo jasné, že za chvíli se usměvavé tvářičky změní v hladové šelmy. Volba byla jasná… Na rozdíl od všedního dne v Harmony přes víkend otevírají až od 12:00. Na neznalost toto faktu jsme doplatili asi 25 minutovým čekáním. Pravda je že fronta se poměrně rozrostla, ale parta v kalhotách soudruha Montěrenka z nedaleké stavby tvořila většinu z čekajících hladovců.

Cca pět minut před polednem přišla obsluhující paní. Otevřela dveře a prohlásila:“Chlapi pomalu já se vás bojím…“. Rukodělná část čekajících se zasmála a objednala, již ve dveřích 15kousků a odebrala se ke stolu. My jsme se také usadili a můj optimizmus byl zchlazen upozorněním, že v tuto hodinu nedělají jídlo ze stálého jídelního lístku. Nutno dodat, že nebyl k dispozici jinde než ve vitrínce před vchodem. Na stůl jsme dostali polední jídelní lístek. Na výběr byla polévka – 2 druhy, hlavní jídlo cca 8 různých, 1x bezmasé – nebyl to smažák:-).

Objednali jsme si francouzkou cibulačku, svíčkovou, moravského vrabce a biftek s přelivem ze zeleného pepře. Polévka byla prostě super. Knedlíky domácí nekupované velmi v pohodě. Svíčková byla taktéž velmi chutná, šlehačka pod brusinkami nepocházela z plechového zázraku. Zelí u vrabce bylo normálně dobré kysané zelí, a maso u vrabce se rozpadalo a nebyl to jen špek. Co se týká bifteku tak maso opět kvalitní, pepřový přeliv zcela excelentní. Prostředí je zhruba takové jaké bylo vidět v TV. Co by někoho mohlo zajímat je úroveň WC. Toalety nedávno zjevně prošli rekonstrukcí, vymydlené a voňavé – alespoň pánské, manželka dámské toalety nijak nekomentovala, tudíž předpokládám stejné vlastnosti.

Vzhledem k povaze restaurace nutno podotknout, že hezky ošetřený Gambrinus se k nabízeným pokrmům hodí převelice. Dá se říci, že pokud máte hlad a cestu kolem, rozhodně není chybou se tam stavit. Pozor si musíte dát jen na poměrně časté Country akce ve večerních hodinách – ale to je spíše o vztahu k této hudbě. Je opravdu hezký pocit mít relativně kousek od domu, levnou hospodu kde se můžete dobře najíst. Ja se ptám: Kdo z Vás to má?

Rozhodl jsem se, že půjdu s manželkou na večeři do nějakého drahého podniku na večeři. Ze zcela pochopitelných důvodů padla volba na restauraci Divinis (druhý to podnik a prý srdcová záležitost Zdeňka Pohlreicha). Po otevření dveří zcela prázdného podniku (vskutku tam nebyla ani noha cca v 18:30) jsme byli uvítáni obsluhou otázkou zdali máme rezervaci. Po záporné odpovědi nám bylo oznámeno, že mají rezervovány všechny stoly. A je jim strašně líto, ale posadit nás nemůžou. Je sice pravda, že během vysvětlování přišli tři lid, kteří rezervaci měli, ale přesto mi připadá podivné, že různí lidé měli rezervováno přesně na 19:00 a žádný stůl nebyl třeba od 20:00 nebo případně i později. Dobrá tedy v Divinisu jsme byli posláni slušně leč nekompromisně k šípku.

Vzhledem k blízké poloze Café Imperial šli jsme zkusit štěstí sem. V Imperiálu se nás ujala jakási milá slečna a posadila nás ke stolu pro dva. Skutečně po chvilce přikvačil servis s mojí nejoblíbenější literaturou tj. jídelním lístkem. Chvilku jsme se trápili výběrem ale nakonec jsem se rozhodl pro sebe jako předkrm Terinka z holoubátek s jablečným chutney, a jako hlavní chod Zajíc Royale s lanýžovými nudlemi. Má žena předkrm vynechala (linie a podobné výmluvy) a dala si Grilovaný tuňák s garniturou Nicoise jako přílohu zapékané brambory. Víno jsme si nechali doporučit s tím tedy byl malinko problém obsluha zjevně nebyla na vloženou důvěru připravena, nakonec nám tedy doporučil Bourgogne Pinot Noir – Louis Jadot ještě jsme si přiobjednali velkou matonku (0,75).

Pití donesli v podstatě obratem. Předkrm jsem obdržel po chvilce. A po dojedení předkrmu následoval hlavní chod. Evidentně to v Café Imperial klape. A nyní jednotlivá jídla. Tak tedy předkrm Terinka z holoubátek s jablečným chutney – pro ty co neví co terina (francouzsky terrine) je: Jedná se o paštiku připravované v nádobě která se jmenuje terrine – jednak se tak jmenuje nádoba a jednak produkt z ní. Paštička byla výborná a pečivo vedle v košíčku opravdu čerstvé:-) co se týká chutney tak já osobně bych si představoval trošku sladší. Nicméně druhů jablečného chutney je opravdu tolik kolik je lidí kteří se rozhodnou ho dělat. O tom, že vše na talíři bylo pěkně upraveno nemá smysl nic psát. Manželky tuňák byl excelentní skutečně kvalitní tuňák skvěle upravený zeleninka příjemně měkká. Tam se dá vytknou skutečně jen menší porce. Nakonec sem si nechal zajíce, ke kterému jedinému bych měl pár výhrad. Zajíc obecně má tendenci být suchý a tento si zasloužil více prošpikovat. Porce byla opravdu dostatečná a zajíček se jen rozpadal, leč byl sušší. K omáčce nemám výhrad a lanýžové nudle zcela splnili svůj účel. Co se týká vína opravdu se k pokrmům hodilo a chuťově ladilo.

Tak a teď to nejdůležitější celkový dojem. Nemůžu si pomoci přes výborný servis a opravdu chutné jídlo jsem se v Café Imperial cítil stísněně je tam prostě příliš mnoho stolů příliš blízko sebe. A za ty peníze co jsem tam nechal mám pocit, že si zasloužíme trochu více pohodlí. Bohužel je to skutečně důvod kvůli kterému se pokusím pro zvláštní příležitosti najít jinou restauraci.

U některých dětí se objevuje takzvané dinosauří období:-). I my jsme byli tímto zasaženi a proto následovala vcelku logická volba navštívit Dinopark. Vzhledem k tomu že je spojen se Zoo a živá zvířátka jsou taky fajn. Očekávali jsme docela pěkný den. Nejblíže našemu bydlišti je Zoo + Dinopark v Plzni. Až na zácpu na spojce cesta proběhla v klidu. Zaplatili jsme za dospělé 150 Kč za obě dvě atrakce a vydali se dovnitř. Zoo v Plzni bohužel prochází poměrně značnou přestavbou a tak dobře 50% celé Zoo je staveniště – přesto nějaká zvířátka zde jsou a předpokládám, že po dokončení stavby to tam bude opravdu hezké.
Hlavním důvodem výletu však byl Dinopark – pravda pro dospělého to zase takové lákadlo není, ale co neuděláte pro rozzářené očka své ratolesti. Musím uznat že je to celé vymyšleno dobře areálek Dinoparku není ani malý ani veliký najde te zde všechny oblíbené druhy dinosaurů, opravdu dobré prolézačky a pískoviště. Zarazlila mě poze jediná věc a to je občerstvení – dost dobře nemůžu pochopit proč v místě kde se očekává minimálně polovina návštěvníků ve věku 2-6 let je jedinou možností co koupit k jídlu hranolky, klobása na grilu, kuřecí špíz na grilu a majonézová bageta… V Zoo je situace mnohem lepší a dá se tam najít normální jídlo vhodné i pro menší děti (těstoviny, zelenina atp…) jak to tam vypadá viz galerie…

[Show as slideshow]

12►

Jakožto poměrně zmlsaný jedinec jsem uvítal obdobu britského pořadu Gordon Ramsay’s Kitchen Nightmares – to jest poměrně nový pořad tv Prima Ano šéfe. Srovnám li oba protagonisty musím říci, že pan Zdeňek Pohlreich – je na zaměstnace restarací o 300% mírnější – Gordon Ramsay neváhá použít věty typu:“ ..you are fucking useless…“ a podobně. Po zhlédnutí několika dílů české verze jsem se rozhodl, že navštívím první z restaurací doporučenou v pořadu a to restaurant People. Důvod byl jasný od odvysílání pořadu uplynul nějaký čas a mám to skutečě blízko svého zaměstnání…
Připravil jsem se předem návštěvou webových stránek restaurace http://www.discopeople.cz/jidlo.html podíval jsem se do guestbooku a početl něco oslavných ód na hamburger. Pravda je že webové stránky se chovají v různých prohlížečích různě občas vypadává diakritika, ale řekněme, že podstatné informace jsem se dozvěděl. Popadl jsem kolegu a vyrazili jsme do Štěpánské ulice.

Po spatření plastového tlusťocha jsem zkontroloval dveře – nálepka tam byla a prasklé sklo bylo opravené:-).  Usadili jsme se a po chvilce přišla obsluha. Zjistili jsme že restaurace má polední menu cca 85 Kč ten den s frankfurtskou polévkou.  Protože polévky a omáčky jsou skutečným testem neváhal jsem a objednal si poklévku a hamburger „People“.  Byť jsem věděl, že hamburger  je obrovský a po polévce budu mít problém ho sníst.  Po cca 10 minutách dorazila polévka. Polévka poměrně dost pálila – a to rozhodně není správně můj kuchařský slovník ji definuje takto: „…Jemná polévka s chutí červené sladké papriky. Najdeme v ní kousky párků a zdobíme petrželkou…“ Po petrželce ani stopy a kousky párků byla nejhorší možná lidl/makro/tesco sorta tipuji tak 30kč/Kg  a předpokládám že na obale bylo napsáno že nemáte dávat psovi… Tedy polévka nebyla moc frankfurtská, ale na druhou stranu neobsahovala stopy magi či jiného dochucovadla, bohužel kuchař si neuvědomil, že zvolené sójovo-moučné uzeniny mimo jiné obsahují dosti soli a polévku neopoměl přisolit. Slanost byla tudíž na hranici poživatelnosti… Polévka tedy nepřesvědčila – byť se rozhodně sníst dala a byla lepší než jakákoli vitana/knor/maggi věc z pytlíku.

Po polévce následovala cca 15 minutová pauza a pak přišel očekávaný burger ano již zdálky byl obrovský – tedy stejně veliký jako například v T.G.I. Friday’s kde je ale cca o 100kč dražší. Masa i hranolků bylo skutečně dosti. Ochutnal jsem hranolek a … ouha chuť přepáleného fritovacího oleje zaútočila. Oproti tomu home made tatarka byla zcela bez chyby. Nechal jsem tedy hranolky být bez toho jsem věděl, že bych je prostě nesnědl i kdyby byly dobré (kdy už někde někoho napadne udělat hranolky z opravdových brambor a strčit je do trouby).  Zakousl jsem se do burgeru a zjistil následující věc: Pokud pokladete sterilované okurky na sezamovou housku a necháte je tam nějaký čas houska se nasákne lákem začne se trhat a chutná jako mokré kousky pečiva, které rozhodně nemusím. Maso v burgeru chutnalo spíše jako vařené než opečené či osmažené a bylo jaksi slizké jako kdyby bylo nastavené škrobem. Po jídle mi bylo poměrně těžko a rozhodně mě to nijak nepřesvědčilo.

Přiznám se metr, který jsem zvolil byl poněkud přísný nicméně jediné co bylo opravdu dobré byla tatarská omáčka a to není mnoho na obsluhu si pravda také nemohu nijak stěžovat, ale  to by v této cenové hladině neměl být problém nikdy.  O žádném gastronomickém zážitku tedy nemohu mluvit. Možná jsem si jen vychytal kuchařův špatný den. Testovat však jestli to v jiné dny není lepší mne ani nenapadne. Pokud bych tedy dostal někdy chuť na dobrého burgera navštívím T.G.I. Friday’s a rád si připlatím byť mě ten americký styl této restaurace nevyhovuje.

Před dvěmi lety přišel prodavač mobilních telefonů do soutěže Britain’s got Talent a zcela uzemnil jak porotu tak diváky k vidění zde Paul Potts. Soutěž vyhrál má za sebou druhé CD, objíždí svět a zpívá po boku nejznámějších operních zpěváků. Příběh jak z pohádky se štastným koncem.

Po dvou letech jako by se situace opakovala a snad jěště dojemnějším způsobem. Tuto něděli na podium nakráčela 47letá dáma,  která nevypadá zrovna reprezentativně madam Susan Boyle. Narozdíl od Paula byla na začátku provázena posměchem přesně do té doby než zapěla hitovku z muzikálu Bídníci. Není ještě jisté jesli Susan soutěž vyhraje, ale již nyní si získala obrovskou popularitu na celém světě.

Mě se na obou případech líbí chování porotců soutěže, kteří se nesnaží zachovat „profesionalitu“ a hledat nějaké hnidy jako náš Soukup a spol.. Dokážu si představit že v podobném případě by Susan vyčítali oblečení případně účes. Zatímco britská porota, prostě řekne úžasné, největší ano za tři roky soutěže a tak podobně…

 Snad každý rodič s malým miminkem se setkal s novorozeneckou kolikou (prdíky). Je to stav kdy mimi má ztvrdlé bříško a řve co mu hlasivky stačí (a že umí dost:-) )od několika minut do několika hodin. Zvláště pokud dítě brečí řádově hodiny – je to zatěžkávající zkouška rodičovských nervů. A zcela samozřejmě, každý rodič se snaží svému miminku ulevit jak to jde. Maminky pijí čaje s obsahem Fenyklu, masírují bříško miminka, zahřívají ho a v horším případě použijí rektální trubičku či teploměr.

Existuje také několik druhů různých kapiček s různou možností jejich nasazení – všechny tyto kapičky řeší následky nikoli příčinu. A jejich účinnost je tudíž velice individuální. Příčinou dětské koliky je  nedostatečně vyvinutá střevní mikroflóra. Na našem trhu existují probiotické kapky , které řeší příčinu tak že dodají lactobacila do střev dítěte – v podstatě se jedná o koncentrované obyvatele jogurtů či případně aktivie nebo jiných podobných výrobků. Tyto kapky samozřejmě fungují a pokud ne pravděpodobně došlo k jejich špatnému skladování (viz níže). Kapky se dají podávat od 1. ukončeného měsíce. Nic není 100%, ale u nás se z 8 až 9 hodin nepřetržitého pláče stalo asi tak 20minut cca 2x denně. Co rodiče zarazí je cena těchto kapek 620-650 Kč. Letmým pohledem na internet zjistí takový rodič,že v sousedním Slovensku se prodávají za cca 320 Sk. Rozdíl je to vskutku velký a distributor těchto kapek je evidentně nenažranec zneužívající svého monopolního postavení.

Nicméně pokud Vaše dítě trpní mnohahodinovými kolikami tak neušetříte. Vysvětlím proč – laktobacil je citlivý na teplo a proto se musí kapky uchovávat v chladu (2-8 stupňů) při vystavení větší teplotě bakterie hynou a z kapek se stává bezcenný roztok plný mrtvých j organizmů. Pokud chcete ušetřit nákupem ze Slovenska, nezbývá než zajet tam v automobiolu vybaveným ledničkou případně bydlet opravdu kousek od hranic – nějakou dobu přece jen bakterie vydrží i v teplotě do 15 stupňů. Z toho plyne taktéž fakt poměrně problematického prodeje přes internet – pochybuji, že by vám internetový dodavatel poslal kapičky v malé ledničce – či alespoň v nějaké obdobě termosky.

Této cenové situace samozřejmě zneužívají vykukové žijící blízko slovenských či polských hranic, kteří nakoupí kapky a nabízejí je na internetových aukcích typu aukro.cz typicky za 450,- Kč – při tomto nákupu se pravděpodobnost, že dostanete lahvičku s mrtvými bakteriemi blíží limitně 100%. U takového „prodejce“ nemáte žádnou jistotu dobrého skladování a kdyby nakrásně ano tak cca dvoudenní pobyt v balíčku na poště je pro lactobacila smrtelný. Tudíž jediná vcelku jistá cesta jak zajistit to aby kapky zůstali funkční je koupit je v kamenné lékárně a urychleně je dopravit do ledničky doma. V létě pomocí nějaké termotašky nebo podobného zařízení.

Jedinou smutnou věcí zůstává nenažranost monopolního distributora v ČR. Že by případ pro antimonopolní úřad?

Dnes vysvitlo na chvilku slunce a tak sem mohl nasekat něco nových fotek …

[Show as slideshow]